Na území Cerro Candelaria, kde leží ekvádorská rezervace existující díky Puru, se vyskytuje několik druhu opic. Kapucín (nazývaný také „flašinetářskou opičkou”, která je často k vidění na filmovém plátně), vřešťan rezavý, subtropická mirikina a několik dalších. Co drží jejich populaci pod kontrolou? Pouze málo dravců je schopno je ulovit v korunách stromů. Luis ale v poslední době vystopoval tvora, který je toho schopen.
Luis jednou seděl vysoko v koruně stromu a trhal ovoce. Najednou spatřil obrovského orla andského (ptáka z rodu jestřábovitých, s rozpětím křídel až 166 cm). Kroužil nad lesem a něco mu viselo z drápů. Nejprve si Luis myslel, že orel chytil velikého hada. Když však orel několikrát zakroužil nad lesem, zjistil, že se nejedná o had, ale je to ocas opice. Orel unesl opici do vzduchu, roztrhal ji a pak snědl, nebo možná také krmil svá mláďata. Bohužel Luis nechal foťák na zemi a nemohl udělat fotku toho krvavého představení.
Luis tohoto ptáka pozoroval často při své práci pro organizaci EcoMinga. Vedlejší snímek udělal v Cerro Candelaria. Luis je vášnivým amatérským fotografem a hrozně rád fotí skrytý život lesních zvířat. Na tomto snímku je mladý orel andský, který je hlavně bílý, avšak po dosažení dospělosti ztmavne. Orel andský je jedním z nejdravějších ptáků v Ekvádoru. Celková populace se v této zemi odhaduje na cca dvě stě dospělých jedinců. Rezervace EcoMinga má nejméně šest dospělých ptáků (tři páry). Orli andští mají na svém jídelníčku kromě opic také kuřata, a díky tomu jsou často stříleni místními, jelikož útočí na jejich drůbež. Luis a jeho bratři jsou přesvědčeni, že vědí jak tento problém vyřešit. Vypadá to, že orli andští se bojí krocanů a nezaútočí na skupinu kuřat, pokud je poblíž párek krocanů. I když tato teorie nebyla dosud bezpodmínečně ověřena, je to smysluplný nápad, který může pomoci se vyhnout konfliktům, které ohrožují přežití orla andského.
